Michal Bauer – Technika:
Obrazy dělám jen pomocí nejjednodušších nástrojů, je to čistá ruční práce. Tužky, různě špičatá dřívka, štětce, kelímky na hmotu struktury a barvu, špachtle na míchání i nanášení, pravítka, lišty pro rozkreslování... Pokud připočítám barvy, je to technika téměř totožná s malbou pozdního středověku, jen místo vajíčkových a klihových pojidel používám akryl, závěrečná olejová barva je „stejná". Forma i obsah, všechno nejdůležitější na obraze, je především otázkou poznání, přesvědčení a imaginace, ne techniky, i když se o ní tak často mluví. Jednoduché srovnání staletí starých obrazů a těch současných, dělaných srovnatelnou technikou stejnými nástroji, to jasně ukazuje. „Stejná“ technika se díky zdánlivě malým posunům může dostat úplně někam jinam, struktura se může proměnit v nejzákladnější nosnou osu obrazu...
Foto: 2019
Nepoužívám žádná síta, žádné „strojky“. Každý kopeček je udělaný zvlášť, každá ploška ručně namalovaná bez použití pásek a šablon, každý bod je dotekem špachtlí.
Foto: 2018
Nanášení struktury. Pro mě osobně je způsob přístupu k práci důležitý. Taková činnost, jakou vidíte na obrázku, je sama svým charakterem jistou formou meditace, ale propracovaná technika není cílem, ale prostředkem.
Foto: 2019
Vytváření struktury obrazu
Otevírání, 100 × 70 cm, 2019.
Foto: 2019
Každý obraz je poctivě udělaný nezaměnitelný originál. To je pro mě v dnešní době balastu polopravd a mediálních triků důležité. Někdy s úžasem sleduju, co jsou někteří umělci schopní vyprodukovat během stejné doby, zatimco se matlám s jedním obrazem. Ale nezbývá, než se držet toho svého, spoustu let často kostrbatě a těžce hledaného a neopsaného.
Poslední kousek struktury obrazu Otevírání, 100 × 70 cm, 2019.
Foto: 2019
Vytváření struktury.
Foto: 2021
Nanášení struktury.
Foto: 2021
První obraz na jutě, dokončil
jsem ho v listopadu 2021.
Foto: 2021
Nanášení struktury.
Foto: 2010
Už spoustu let dělám obrazy pouze na plátno, takže každý obraz začínám sestavením rámu a napnutím plátna.
Foto: 2021
U většiny obrazů předchází samotnému nanášení struktury rozkreslování motivu.
Obrázek vlevo – struktura vzniká postupně, po každém dnu vznikají náhodné kompozice...
Foto: 2012
Foto: 2022
Často kompozici, která se zdála definitivní, nakonec ještě předělávám. Je to poslední šance, struktura se už nedá později změnit.
Foto: 2021
Postupné nanášení struktury – nejen u velkých formátů docela nelehká činnost.
Foto: 2010
Natírání šepsem je zvláště u hodně minimalistických obrazů časově náročné (i 7-8 vrstev). Navíc každou druhou vrstvu je potřeba přebrousit. Následuje horní akrylová vrstva.
Foto: 2016
„Hladká" barevná vrstva, většinou je to akrylová barva. Dříve jsem používal i olej.
Foto: 2016
„Ruční" malování koleček na obraze Velký řád a malá náhoda. Také u geometrických motivů nepoužívám šablony a pásky, okraje jsou předkreslené, ale namalované od ruky.
Foto: 2007
Vmalovávání barvy do struktury, například u obrazů z cyklu Ve vertikálách.
Foto: 2019
Závěrečná vrstva, nanášení olejové barvy.
Je to piplačka, ale zároveň radost. Sice pomalu, ale nezadržitelně se totiž blíží očekávaný výsledek.
Foto: 2015
Závěrečná vrstva, nanášení olejové barvy.
Foto: 2022
Tady pracuju. Více zde:
Vyfoceno ráno 15. 2. 2019.
Je to fotka do katalogu Černá a bílá, proto jen obrazy z tohoto cyklu (zdaleka ne všechny).
