Michal Bauer – Nadechnutí:
Celý obraz je ve valérech jediné barvy – kadmia červeného. Kruhy uvnitř, včetně nejbližších malých kopečků, jsou čistě bílé, ale opticky částečně přebírají okolní zabarvení, ale někdy ne, záleží na světle.
Nadechnutí, 2020, 130 × 75 cm, plátno, neprodejné.
(Vyfoceno u okna v ateliéru 29. 9. 2020, publikováno: Michal Bauer – Nadechnutí, 2020, katalog Michal Bauer – Obraz, Topičův salon, 2021, katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
Přidávám závěr textu z katalogu k výstavě v Topičově salonu:
Díky reliéfu struktury je světlo zásadní pro vnímání mých obrazů. S různým osvětlením se mění a teprve s příznivým bočním světlem skutečně naplno vyzní a rozechvějí se. Kdo je neviděl správně nasvícené v přímém kontaktu, netuší, o čem jsou. Pro mě osobně má každé plátno konkrétní obsah, ale to není důležité, skutečný obraz nepotřebuje vysvětlovat, mluví sám beze slov. Soustředím se na to, aby vynikla jeho nejúžasnější potenciální vlastnost – nepravděpodobná možnost trvale tiše vyzařovat. Obraz nemůže být popisnou ilustrací nějakého principu, musí fungovat podle svých vlastních zákonitostí. Pokouším se o to, a pokouším se, aby i zcela dokončený zůstal otevřený různým projekcím a představám každého, kdo sám přichází ochotný naslouchat.
Detail (boční pohled), Nadechnutí, 2020,
130 × 75 cm, plátno.
Každý obraz, který odchází z ateliéru, je označený.
V zásadě zachovávám posloupnost tak, jak jsem je dělal za sebou, to ale není podstatné. Důležité je, že jsou v soupisu díla, a žádné jiné nejsou a nebudou.
Menší varianta předchozího obrazu. Nepatrně jiná barva – valéry korálové červeně. Kolem kruhů je na rozdíl od většího ještě světle modrá barva, ale to jsou nuance nezachytitelné na reprodukci.
Nadechnutí, 2020, 110 × 60 cm, plátno, neprodejné.
(Publikováno: Michal Bauer – Nadechnutí, 2020, katalog Michal Bauer – Obraz, Topičův salon, 2021.)
Michal Bauer – Nadechnutí,
275 × 210 mm, 6 stran, koncepce, foto, grafická úprava a text Michal Bauer, 2020.
Při této práci se setkává jasný, dopředu daný plán, s náhodnou nedokonalostí odkapané struktury, která v konečném důsledku zcela samovolně vytváří určité chvění díky různé vzdálenosti, tvaru a velikosti jednotlivých kopečků.
U okna „na plocho“ je struktura krásně plastická.
Podrobněji o technice vytváření obrazů zde:
Začátek je nejhorší, potom se to pomalu rozjíždí, a nakonec se to najednou rychle blíží konci a nedá se s tím už nic dělat. Jen to co nejlépe dokončit, tak, jak to bylo rozvržené už na začátku.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem si připravil nějaké plátno, ale nakonec jsem ho neudělal. Někdy jen váhám a odkládám práci. U tohoto obrazu jsem měl od začátku pocit, že až bude všechno dokončené, bude to fungovat.
Jednoduchý, ale snad nejlepší možný způsob zkoušení kompozice. Později jsem tam chtěl ještě propašovat vertikálu, jako přímý odkaz na obraz úplně dole, ale bylo to už přespříliš.
První skici jsem udělal na začátku listopadu roku 2019. Navazují samozřejmě na předešlé obrazy z cyklu Otevírání, jako vždy jsem přeskakoval a přejímal zkušenosti i ze zdánlivě nesouvisejících pláten.
Více skic zde:
Otevírání, 2022, 95 × 50 cm, plátno.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
Titulek z novin v roce 2003. Určitě to není nejdůležitější, ale je to pravda. To, co teď dělám, vzniklo částečně z mého osobního „odboje“ proti současnému modernímu umění, který jsem praktikoval kolem let 1993-96, u několika jednotlivých obrazů i později. Tam je úplný začátek mých struktur – přímá inspirace středověkým uměním. Málokdo si to asi dokáže uvědomit, ale u těchto obrazů to tak cítím víc, než u jiných.
Vlevo je fotka monografie Národní galerie v Praze (Jiří Kotalík a kolektiv, Odeon 1984). Dostal jsem ji od rodičů na Vánoce. Dnes je to trochu úsměvné, ale ilustruje to moje naivní začátky, postupné prokousávání se z úplné izolace. Maloval jsem na sídlišti v pokojíčku, na stojánku z Merkuru, na překližky, odpadní kusy z místní ostrožské firmy Dyas, dva metry od spícího bratra. A udělal jsem nakonec i obraz Nadechnutí, protože otec v mých 13 letech rozhodl, že půjdu na Umprumku, tedy na design, ale to už je jiný příběh...
Na podzim 2019 jsem si po letech prošel téměř celou Národní galerii v Praze. Znovu jsem se mimo stovek jiných obrazů podíval na Zmrtvýchvstání od Mistra Třeboňského oltáře. Je to obraz, který mě v úplných začátcích (15-16 let) snad nejvíce oslovil, velice dobře si to pamatuju. Po smrti otce s kyslíkovou maskou na tváři v únoru 2020, jsem udělal Nadechnutí jako mé osobní „zmrtvýchvstání“, i když otec v nějaké skutečné zmrtvýchvstání naprosto nevěřil, a já také ne. Je to i důvod, proč zcela výjimečně a proti smyslu toho, co píšu výše a na několika dalších místech, otevřeně sděluji mé vnímání obsahu, a proč mám k těmto plátnům silný emociální vztah.
Tato fotka docela reálně ukazuje „promalovanost“ struktury, různost valérů a různost intenzity barvy – na celkovém pohledu je to už neviditelné.
Detail (pohled z boku), Velké nadechnutí, 2021, 120 × 80 cm, plátno, soukromá sbírka.
Velké nadechnutí, 2021, 120 × 80 cm, plátno, soukromá sbírka.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Obraz, Topičův salon, 2021, katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
V katalogu Red Line (64 stran) je většina „červených“ obrazů.
Otevírání, 2021, 140 × 90 cm, juta.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
Prostory, 2022, 85 × 120 cm, plátno.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
Detail, Prostory, 2022, 70 × 130 cm, plátno, soukromá sbírka.
Prostory, 2022, 70 × 130 cm, plátno, soukromá sbírka.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
V různém světle a z různých úhlů se se obraz výrazně mění (platí pro všechny). Detail z výstavy, kde měl světlo z obou stran.
Velmi jemný obraz, potřebuje dobré světlo, potom se rozsvítí.
Prostory, 2022, 85 × 60 cm, plátno, neprodejné.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
Světla, 2022, 140 × 95 cm, juta, soukromá sbírka.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
Ještě ne zcela dokončená struktura v ranním slunci v ateliéru.
Stejné téma uchopené trochu jiným způsobem. Také příklad, jak se „odrážím“ od jednoho tématu k druhému. Toto plátno jsem udělal mezi nejminimalističtějšími a nevíce geometrickými obrazy z cyklu Spojení. Navzájem stojí formálně na nejvzdálenějších stranách mé práce, ale je tam souvislost – směřují stejným směrem.
Při pohledu z této strany maximálně vynikne kontrast hladké plochy a modelace struktury.
Z druhé strany zase světlem „svítí“ bílé boky struktury (je to trochu vidět na detailu níže), prostupují celý obraz jako odlesky čistého prostoru otevírání...
Boční pohled, Nadechnutí, 2021, 150 × 85 cm, plátno, soukromá sbírka.
Tento náhled je tady už lehce nadbytečný, ale ukazuje skutečnou proporci obrazu. Boční pohled hodně zkresluje, a to jsem ještě obrázek lehce „snížil“ (ten nahoře). Není to snaha nějak manipulovat realitu, naopak, alespoň trochu se jí pocitově přiblížit.
Nadechnutí, 2021, 150 × 85 cm, plátno, soukromá sbírka.
(Publikováno: katalog Michal Bauer – Red Line, 2022.)
Hledání tvaru a zkoušení proporcí v měřítku 1 : 1.
Detail, Nadechnutí, 2020, 130 × 85 cm, plátno, soukromá sbírka.
Obraz potřebuje k plnému vyznění alespoň částečně horní světlo.
Nadechnutí, 2020, 130 × 85 cm, plátno, soukromá sbírka.
