Zpět na titulní stánku

Od roku 2012 do 2015 jsem v Comu pracovně strávil celkem deset měsíců čistého času.

Pro středoevropana z nížiny je to zajímavé a inspirativní místo. Jezero uprostřed strmých kopců, až lázeňský charakter starého města, syrové vesnice v horách kolem... Většinu času jsem bydlel v centru, kousek od katedrály, nad nekonečným proudem turistů. Díky tomu jsem si po večerech mohl trochu užít italského městského života.

O víkendech jsem vyrážel na výlety, podívat se na památky, ale nejvíce do těch nejzapadlejších míst v okolí. Vyzařují u nás modernizací převálcovanou "spiritualitu", něco, co nelze zachytit, něco podmanivého, co se musí zažít. Nejoblíbenější byl pro mne výšlap na Brunate, na nejvyšší kopec nad Comem, plný starých vil, krásných zahrad a stromů. Z terasy jedné kavárničky je i tato fotka. Postupem doby jsem fotil stále méně. Nesnažil jsem se zachytit objektivně realitu, ani jsem přesně nedokumentoval cesty, někdy nepřálo počasí, nebo už bylo příliš málo světla...

Pohled na Como z Brunate, 6. 4. 2015

Cesta v Brunate, 29. 3. 2015

Ta cesta není jednosměrná...

K popiskům jsem přidal i několik malých střípků z každodenního narážení na nečekané rozdíly a souvislosti. Delším pobytem v cizině se nepochopitelné stává často banálně běžným, banální někdy přestává dávat smysl, nebo také ne. Rozhodně si ale intenzivně uvědomíte nesamozřejmost vlastní rutiny a běžné každodennosti. Podmíněnost toho, jak uvažujete tím, odkud jste, odkud jsou rodiče atd. Stačilo se narodit o kousek dál, a všechno by bylo trochu jiné...

Como, 17. 6. 2012

Nábřeží směrem k centru města. První místo, odkud jsem v podvečerním osvětlení viděl jezero, asi týden před touto fotkou. Je to asi 150 metrů od studia, kde jsem pracoval. Už samotná adresa chráněné klasicistní památky s palmami na "dvoře" je výmluvná – Largo Spluga 1, Como. Uvnitř studia to ale bylo tak "praštěně italské", až to někdy nebylo pěkné. Přitom je to ve skutečnosti německá firma, kde italové byli a jsou menšinou...

Como, 7. 1. 2013

Cestou do práce každý všední den, pěšky, nebo na skládacím kole. Fotek udělaných ve všední den moc nemám, běžně jsem sebou foťák nenosil.

Como, 9. 2. 2014

Pohled z boční uličky na katedrálu. Nahoře stojí lehce nepravděpodobně jeden z paláců v Brunate.

Brunate, 29. 3. 2015

Nejde jen o baráky, ale i o to, co je kolem. Krásné zahrady, veké staré stromy ve svahu těsně vedle staveb, nenásilná souhra starého s novými úpravami. Z mého pohledu snad to nejlepší, co si můžeme z Itálie vzít. Skvělý je půvab a elegance, trochu bych ubral "východní" okázalosti :)

Villa Olmo, Como, 12. 4. 2015

Přes sezónu exkluzivní výstavní prostor, vždy jedna skvěle udělaná "velká" výstava. Ale co se týče celkového kulturního života, nemůže se Como rovnat přibližně stejně velkým městům u nás ani náhodou.

Como, S. Abbondio, 3. 2. 2013

Dokončeno 1095, fresky ze 14. století... Speciálně uvnitř je úžasný. V Comu je několik kostelů, tento je už mimo centrum, a proto bez zájmu turistů...

Ne náhodou jediná barevná fotka, kromě fresek jinak téměř dokonale nebarevného interiéru. I další místa by byla asi "krásnější" barevně, ale v konečném důsledku to nevystihuje atmosféru (snad kromě "nákupních center"), která tady panuje. Navíc takových fotek je na netu ohromné množství... 

Dveře od S. Abbondia, Como, 3. 2. 2013

Como, 10. 1. 2015

Ty nejzaprášenější baráky jsou ty nejpěknější.

Ještě něco. Otevřená okna, zavřené okenice. Vnímáte ruch města pod sebou a přitom jste bezpečně v soukromí. Když chcete, můžete je otevřít, zmizí. Takové dřevěné, větrající, částečně světlo propouštějící, chránící před sluncem i deštěm, jednoduchým mechanismen zevnitř zajistitelné okenice jsou tady samozřejmostí. Nedivíte se tomu po několika dnech, po několika měsících nechápete, že něco takového alespoň v menší míře u nás vůbec nemáme.

Como, pekárna Beretta, 22. 2. 2015

Nejoblíbenější pekárna. Filoncino alle olive, nej nej...

Čeho si rychle všimnete je, jak velmi dole jsou ti takzvaně poslední ve společnosti. Ustrašené pomocné prodavačky, u nás neexistující, často téměř nic nedělající, a také s nejmizernějším platem. Uklizečky, které se bojí, že něco udělaly špatně, ovšem "šéfuklizečka" se cítí jako hvězda... Jih je totiž "jihovýchod", kde okázale dominují vítězové. A tak se každý snaží tvářit jako vítěz. Je to někdy až směšné, a v práci to všechno komplikuje...

Přechod po hřebeni z Osservatorio Astronomico Sormano do San Prima,

8. 3. 2015

Není potřeba žádný "horolezecký" výkon, ale výhledy jsou nádherně "horské". Z obou stran je jezero, fantastický zážitek. Není to tak vysoko, je tady mnohem stabilnější počasí, než kousek dál v horách.

Přechod z Osservatorio Astronomico Sormano do San Prima. 8. 3. 2015

Bellagio, 1. 2. 2015

Je to "poloostrov" v místě, kde se střetávají dvě ramena jezera Como. Pro středoevropana až výstředně krásné výletní místo. Na rozdíl od Coma mimo sezónu prázdné.

Bellagio, 1. 2. 2015

Parádní pohledy na všechny strany, ale nedá se jít při hladině, musí se to různě obcházet přes kopec. Důvodem jsou všudypřítomné zdi, často krásné, staré kamenné, ohraničující pozemky. Itálie je díky poloze "otevřená" země, ale paradoxně je to vykoupeno uzavíráním se před světem do soukromí a příbuzenských klanů. Už dva tisíce let staré římské vily byly obrácené dovnitř do uzavřeného dvora, zády k ulici, a nebyla to náhoda. Stejné je to tady dodnes. V modernějších částech jsou ploty vyšší než u nás a ostnatý drát je samozřejmostí...

Nad Brienem, 18. 1. 2015

První z mnoha pěších odboček, cestičky k "zahrádkám" nad Brieno. Nechápu, že to nespadne.

Pohled na jezero na začátku stoupání do Sant'anna, 18. 1. 2015

U kostela San Maria v San Zeno, 18. 1. 2015

Voda tekla... Nejen tady jsem nepotkal jediného člověka.

Auvrascio, 18. 1. 2015

Při hledání nějakého širšího místa, kde se dá otočit s autem. Nahoře je všechno složitější.

Cestou na Monte Bolettone, 12. 1. 2014

Krásné jsou tady jižní svahy pokryté v zimě souvislou hustou vrstvou suché trávy.

Kousek pod Monte Bolettone, 12. 1. 2014

Je to jen 1320 metrů nad mořem (ale Como je 200 metrů), jezero je napravo dole. Naštestí jsou pořád místa, kam s autem nedojedete. Toto byla dlouhá tůra.

Roccolo, Museo etnografico della Valle di Muggio, 1. 3. 2015

Slunce, zbytky sněhu, patnáct stupňů... Krásné místo.

Como, 6. 4. 2015

Nahřívání se na sluníčku po túře na novém místě. Poprvé a naposledy těsně "za hradbami". Po dvou měsících ujišťování, že už pozítří to bude, "mě přestěhovali". V době, kdy už jsem měl být původně doma. Takže to vlastně nestihli...

Como, 6. 1. 2015

Snaží se ve městě pro turisty něco dělat i mimo sezónu. Výzdoba, otevřené obchody i v neděli, několik dní probíhajíci mapping přes celé náměstí, trhy, blbosti...

Pohled na Duomo di Como, 26. 1. 2014

Katedrála je skutečně veká, zepředu z malého náměstí v celku zachytitelná jen hodně širokoúhlým objektivem. (Já jsem fotil všechno malinkým Sony Nex-3 s reálně 45 pevným objektivem.) Uvnitř je to spíš hala, než gotika, jak si ji běžně představujeme, ale to je známá věc, jednoduše to cítí jinak.

Como, 1. 2. 2015

Městský manekýn, s takovým kolem se z města moc daleko nedostanete.

Como, 10. 1. 2015

Parkování...

Como, 10. 1. 2015

Udělali na nábřeží led. Sranda byla, že nikdo neuměl bruslit.

Como, 26. 1. 2013

Kousek od hotelu. Pro vesničana příjemná změna, to množství lidí v ulicích v sobotu večer. Kdo nemá horizontálně prošívanou bundu, je zcela mimo, má ji tady snad každý druhý. Klišé o "módních" Italech sdílím.

Como, 9. 2. 2013

Trhy pro místní u Porta Torre, plné lidí a levného zboží. Připomínalo mi to trhy u nás někdy před 20 lety. Jsou jiné, než ty převážně pro turisty, pořádané na druhé straně starého města. Ale pocit, že snad někdo chodí v nějakém levném oblečení, jsem rozhodně neměl, jak píši víš, tak nevím.

Como, 22. 2. 2015

Poměrně častá až nenápadně všudypřítomná, poněkud jiná než předpokládaná, podoba věhlasného italského designu. A to jsme v Lombardii, v nejbohatší části Itálie.

Como, 26. 1. 2014

K vlastní vile vlastní "funicolare". Je tady ale i docela dost rozpadajících se baráků, i na krásných místech.

Como, 3. 2. 2013

Kameny na Porta Torre, jedné z věží původních hradeb.

Como, 13. 2. 2013

Dveře od "běžného" domu, v kterém bydlí lidé. Viděl jsem podobné postříkané sprejem a pod., i Itálie je plná tupců a primitivů, ale některé věci dokáží uchovat.

Como, 26. 1. 2014

Světloulince šedý platan na zahrádce.

Pohled z pevnosti Petersberg, Rakousko, 5. 1. 2014

Jet do Itálie trochu klikatě se rozhodně vyplatí.

Laghi di Fusine, 6. 1. 2014

Ráno, všechno zmrzlé (přitom den předtím dost pršelo, všude byla břečka), čerstvě zasněžené. Snad všichni ještě snídají snídaně v ceně pokoje, a tak nikde nikdo, nádhera... Potom jsem se vydrápal až skoro nad les, ale bez sněžnic jsem to nakonec nedal, sněhu bylo víc a víc, a musel jsem ještě ujet autem 500 km.

Pohled ze St. Antonia, 6. 1. 2014

Pohled z na mapách nezaznamenaného malinkého St. Antonia. Odbočil jsem naslepo při odjezdu, počasí bylo úžasné, nemohl jsem se odtrhnout. Mají pěkný výhled, ale to je tady všude.

Most před Zelbiem, 6. 3. 2013

Další z inspirativních výletů do "nej zapadákova".

Mezi Fernem a Zelbiem, 16. 3. 2013

To, co jedni obdivují, jiní bezesporu z duše nesnáší, a někteří i nenávidí...

Před Nessem, 16. 3. 2013

Pohled na jezero, který se nikdy neomrzí. Umocňuje v kombinaci s kopci pocit prostoru. Některé věci se dají nafotit tak, že skutečnost výrazně vylepší, a někdy i zatraktivní. Ale tady je každá fotka jen odvarem skutečnosti.

Pohled z Carena, 16. 3. 2013

I ve skutečnosti to vypadalo jak nějaká kulisa vystřižená z papíru, na hladině se nic neodráželo...

Cestou k Monte Generoso, Švýcarsko. 9. 2. 2013

Odvážně parkující a stále užší cesta. To jsem nejel po špatné straně, jen jsem se snažil neodřít auto o kamenné zídky. Na začátku cesty jsem musel přes celnici, dívali se do pasu – dost divný pocit, už jsem odvykl...

Muggio, Švýcarsko, 1. 3. 2015

Jeden z několika úžasných mostků cestou. Nejbližší přechod do Švýcarska je jen několik kilometrů od centra Coma.

Svahy pod Alpe di Sella, Švýcarsko. 9. 2. 2013

Scudellate, Švýcarsko, 1. 3. 2015

Vyrubali kus skály, aby měli místo pro dvě auta... Struktura neskutečná, a také ta tloušťka "půdy" je zajímavá.

Scudellate, Švýcarsko, 9. 2. 2013

Dál už jen pěšky pěšinami ještě výš, k samotám na jinak nepřístupných místech.

Mluví se tady Italsky, je to kousek od hranic. Z těch fotek to není zřejmé, ale lidé, i všechno jimi udělané, má najednou trochu jiný charakter...

Louka pod Roncapianem, Švýcarsko. 9. 2. 2013

Brunate, 27. 1. 2013

Italská vlajka vlaje – možná hrději, než někde jinde. Ale aby tady za mě volili prezidenta bych nechtěl. Mám obavu, že u nás běžná představa, že Itálie je "západ", je mimo realitu...

Yves Saint-Laurent 1960, Como. 3. 3. 2013

Zato kousek vedle, ve městě, panuje úplně jiná, téměř lázeňská atmosféra.

Como, 5. 7. 2012

Tady je to lehce schované, na jiných místech je později v sezónu narváno, a to hodně.

Brunate, Santuario di Santa Rita, 27. 1. 2013

 Faro Voltiano, 27. 1. 2013

Maják nad Comem v Brunate – další památník Alessandra Volta. Když už jsem tam vylezl, tak už se mi ještě výš do schodů ani nechtělo, ale stálo to za to. Výhled fantastický. Převýšení od jezera po vrcholek je údajně 650 m.

Cernobbio, 13. 1. 2013

Pěšky na výletě v městě Cernobbio. Baráky lehce oprýskané, ale výlohy dokonale naleštěné – a to je výloha vetešnictví, kam nahlížím.

Mezi Cernobbiem a Comem, 13. 1. 2013

Když vidíte takové stavby, cesty ve skalách, tunely, mosty, silnice doslova visící ve vzduchoprázdnu, tak představy o nic nedělajících Italech jsou mimo. Když připočítáte nepopiratelně větší chaos, než ve "spořádaném severozápadě", tak vám vychází, že naopak pracují často hodně.

Mezi Cernobbiem a Comem, 13. 1. 2013

Italský Dušan Jurkovič u jezera Como.

Cernobbio, 13. 1. 2013

Architekti se tady nebáli a nebojí.

S. Agostino, Como, 5. 7. 2012

Velmi pečlivě natřený kostel s podmanivým interiérem s plochým dřevěným stropem, ale ze zadní strany.

Jako milovník autencitity mám radost... Přesto jsou věci, ze kterých by jsme si rozhodně brát příklad neměli. Ve středu města každý den od brzkého rána uklízecím strojem uklízeli, ale kousek od hradeb jsem viděl za levným diskontem neuvěřitelný bordel. Hromady odpadků, papírů... Trvale, ne že to jednou zapomněli vyvést. A zaměstnanci přes to každý den zadním vchodem chodili do práce prodávat lidem potraviny, otřesné.

Cantù, 5. 7. 2012

Battistero di S. Giovanni. Úzké schodiště ve zdi na ochoz nahoře, srdeční záležitost. Dokonale zrekonstruovaný interiér, exteriér, i celý prostor ze všech stran. Preferovaná památka, věřím, že v naprosto profesionální péči. Jen to bude díky byrokracii a vše prostupujícímu klientelismu stát dvojnásobek, než v Německu, s kterým se v Itálii neustále srovnávají.

Cantù, Basilica di S. Vincenzo, 5. 7. 2012

Vím, že to tak původně nevypadalo, ale je tam úžasná atmosféra, a ještě k tomu žádný další turista.

Cantù, 5. 7. 2012

Erba, 1. 7. 2012

Chuďaská čtvrt, šířka ulice max. 2,5 metru, není jednosměrná. Modlil jsem se, abych nepotkal auto a nemusel couvat třeba 200 metrů – už jsem byl hodně za půlkou.

Erba, 1. 7. 2012

Vilová čtvrt na jižních stráních. Luxusní nejsou ani tak stavby, jako zahrady.

Erba, 1. 7. 2012

Vyfoceno přes mříž za dohledu kamery. Jeden z mnoha vjezdů k vilám, naši "milionáři" mají co dohánět – takové zahrady "rostou" minimálně 100 let.

Erba, 1. 7. 2012

To nebyla jediná taková střecha. Přitom v Comu jsem zažil nejdelší nepřetržitý déšť ve svém životě, asi 10 dní... A potom také neskutečnou bouřku, s vrstvou krup na začátku, které ucpaly kanály. Někteří mají doma nachystané tlusté plachty proti poškození aut, protože to je neskutečný rachot. Ulicemi se někde valilo 10 až 15 centimetrů vody, ale nic se k mému úžasu nestalo, nic.

Cesta na Castello Baradelo, 24. 6. 2012

Zdaleka ne první ani poslední místo ideální pro velkoformátovou kameru...

Chiesa di S. Margherita, 24. 6. 2012

Originál z 11. století jen tak stojí u cesty...

Chiesa di S. Margherita, 24. 6. 2012

Kdo si chce postavit hrobku, musí si postavit také pořádný podstavec, a cesty kolem jsou jako všude kolem úzké.

Palanzo, 24. 6. 2012

Všudypřítomná syrovost. Tak jsem si to užíval, že jsem zapomněl vyfotit místní kamenné průchody pod domy.

Palanzo, Comune di faggeto lario, 24. 6. 2012

Průzračně čistá pitná voda.

Como, 22. 6. 2012

Páteční rybí speciality v Ristorante "La Ghironda", krevety jako předkrm. Taková pohostinnost a jídlo jako tady ale není žádným pravidlem. Jediný čas v mém životě, kdy jsem pil víno každý všední den mezi 13:00 a 14:00...

Co není vidět – i v této restauraci byla podivná nevkusná výzdoba. Všechno zachraňují čisté bílé ubrusy...

Como, 17. 6. 2012

Uprostřed 80 tisícového města.

Como, 17. 6. 2012

Mám pocit, že národním sportem není fotbal, ale cyklistika – jsou všude. V pozadí je Tempio Voltiano, památník Alessandra Volta.

Como, 17. 6. 2012

Tak nebydlí všichni Italové, a Como nejsou jen takové stavby. Je tam i moderní část, někdy se není čím chlubit, ale to jsem nefotil. No a tím jsem také manipuloval skutečnost...

Como, 17. 6. 2012

Mají tady nejen spoustu lodí. Přistávají strmým úhlem, několikrát jsem je pozoroval s nefalšovanou obavou, jestli to vůbec stihnou.

Como, 5. 7. 2012

Jezdí tady po jezeře i lodní linka, má jízdní řád, zastávky... Jezero je dlouhé 51 km, a má celkovou rozlohu 146 kilometrů čtverečních. Parádní je už jen cesta nejbližší cestou kolem...