Michal Bauer – Technika:

 

 

 

 

 

 

Obrazy dělám jen pomocí nejjednodušších nástrojů, je to čistá ruční práce. Tužky, různě špičatá dřívka, štětce, kelímky na hmotu struktury a barvu, špachtle na míchání i nanášení, pravítka, lišty pro rozkreslování... Pokud připočítám barvy, je to technika téměř totožná s malbou pozdního středověku, jen místo vajíčkových a klihových pojidel používám akryl, závěrečná olejová barva je „stejná".

Forma i obsah, všechno nejdůležitější na obraze, je především otázkou poznání, přesvědčení a imaginace, ne techniky, i když se o ní tak často mluví. Jednoduché srovnání staletí starých obrazů a těch současných, dělaných srovnatelnou technikou stejnými nástroji, to jasně ukazuje. Nejdůležitější není, jakou technikou se maluje, ale jak.

 

 

Foto: 2019

detail

Nepoužívám žádná síta, žádné „strojky“. Každý kopeček je udělaný zvlášť, každá ploška ručně namalovaná bez použití pásek a šablon, každý bod je dotekem špachtlí (např. na obraze Zvláštní místo, 2002, 140 x 140 cm, je jich asi 140 tisíc).

 

Foto: 2018

detail

Nanášení struktury. Pro mě osobně je způsob přístupu k práci důležitý. Taková činnost, jakou vidíte na obrázku, je sama svým charakterem jistou formou meditace, ale propracovaná technika není cílem, ale prostředkem.

 

Foto: 2019

detail

Proces vytváření struktury obrazu

Otevírání, 100 x 70 cm, 2019.

 

 

 

 

Moc dobře vím, že pracnost techniky sama o sobě nezaručuje vůbec nic, naopak, často přináší jen utaženou vyšolíchanost a nudu, ale snažím se, aby to v mém případě bylo jinak...

No a že bych z nápadu malinkých kopečků, vzhledem k tomu, že pokrýt jimi stejnou plochu trvá podstatně déle, měl zrovna radost, se říct nedá :)

 

Foto: 2019

detail

Nanášení struktury.

 

Foto: 2019

detail

Nanášení struktury.

 

Foto: 2010

detail

Před praktickou realizaci každého obrazu začínám sestavením rámu a napnutím plátna.

U většiny obrazů předchází samotnému nanášení struktury rozkreslování motivu.

Obrázek vlevo – struktura vzniká postupně, po každém dnu vznikají náhodné kompozice...

 

Foto: 2012

detail

Postupné nanášení struktury – nejen u velkých formátů docela nelehká činnost.

 

Foto: 2010

detail

Natírání šepsem je zvláště u hodně minimalistických obrazů časově náročné (i 7-8 vrstev). Navíc každou druhou vrstvu je potřeba přebrousit. Následuje horní akrylová vrstva.

 

Foto: 2016

detail

„Hladká" barevná vrstva, většinou je to akrylová barva. Dříve jsem používal i olej.

 

Foto: 2016

detail

„Ruční" malování koleček na obraze

Velký řád a malá náhoda.

Také u geometrických motivů nepoužívám

šablony a pásky, okraje jsou předkreslené,

ale namalované od ruky.

 

Foto: 2007

detail

Závěrečná vrstva, nanášení olejové barvy.

 

Je to piplačka, ale zároveň radost. Sice pomalu, ale nezadržitelně se totiž blíží očekávaný výsledek. Často „trpím" až do konce nejistotou, dokud totiž není dodělaný poslední kousek, není zřejmé celkové vyznění. I proto, dokud nedokončím rozdělaný obraz, další nezačínám, i když by to bylo časově efektivnější.

 

Foto: 2015

detail

Závěrečná vrstva, nanášení olejové barvy.

 

Každý obraz je poctivě udělaný nezaměnitelný originál. To je pro mě v dnešní době balastu polopravd a mediálních triků důležité. Někdy s úžasem sleduju, co jsou někteří umělci schopní vyprodukovat během stejné doby, zatimco se matlám s jedním obrazem. Ale nezbývá, než se držet toho svého, spoustu let často kostrbatě a těžce hledaného a neopsaného.

 

Foto: 2012

 

 

Zpět na titulní stránku

detail

Tady pracuju. Více zde:

http://www.michalbauer.cz/atelier.html

 

Vyfoceno ráno 15. 2. 2019. Je to fotka

do katalogu Černá a bílá, proto jen obrazy

z tohoto cyklu (zdaleka ne všechny).

 

 

Zpět na titulní stránku

detail