Michal Bauer: Česání času
Výstava fotografií v Café Klášter,
Komenského 305, Napajedla.
Výstava potrvá od 4. února
do 9. srpna 2020 (po prodloužení).
Otevřeno od úterý do soboty
14:00 – 21:00, v neděli 14:00 – 20:00.
Fotky jsou kombinací nových digitálních technologií a starých kinofilmových objektivů z 50 až 70 let minulého století, kterých mám malou sbírku (například Meyer-Optik Primagon 1:4,5/35 V, Cart Zeiss Jena Biometar 2,8/80 T, Meyer-Optik Oreston 1,8/50). Na to také odkazuji stylem písma a červeným M ve „značce“, kterou jsem si udělal, stejně jako každý správný amatérský fotograf :)
Každý, kdo se snaží něco pořádně dělat, se musí spousty možností vzdát. Snaha nacpat „všechno" do jediné věci je nesmyslná. Po čtvrt století jsem se v malování dopracoval k určitému způsobu vyjadřování, velmi oproštěnému. Snažím se najít ideální řešení, zkouším nové možnosti, ale samozřejmě mnoho formálních možností ignoruji.
No a přesně to si vynahrazuji na těchto fotkách, je to jako návrat na začátek. Jako začít po letech jen tak kreslit, ale se zkušeností posledních 25 let. Není to pokračování mého současného malování fotografickými prostředky, není to pro mě „vydávání", ale naopak.
Sám s otcem, 2017.
Škrábání za uchem, 2018.
Sám s otcem, 2017.
Čas česání, 2017.
Loupání ořechů, 2017.
Meda, stíny a Pikao, 2018.
Meda, 2017.
Petr, 2017.
(100% momentka vyfocená
v kuchyni u stolu.)
Sám s otcem, 2017.
Sám s otcem, 2017.
Rozfoukávání blátíčka, 2018.
Plavání, 2018.
Na zahradě, 2017.
Většina krajin je vyfocená
ze stativu na dlouhý čas.
S výjimkou asi dvou fotek to jsou
důvěrně známá místa, ze zahrady
a především nejbližšího okolí
chaty v Cřibech, kterou v poslední
době velmi „zanedbávám“.
Smraďavka, 2017.
Tato totka je z katastru Stříbrnice a fotky
pod ní i nad ní z katastru Smraďavka, ale
reálně jsou od sebe asi 250 metrů...
Schody, Stříbrnice, 2017.
Smraďavka, 2018.
Smraďavka, 2017.
V parku, Veselí nad Moravou, 2018.
V parku, Veselí nad Moravou, 2018.
Skalická oskeruše, Stříbrnice, 2018.
Skalická oskeruše, Stříbrnice, 2017.
Skalická oskeruše, Stříbrnice, 2017.
Památné místo, Újezdec, 2017.
Zapomenutá místa nejsou bezvýznamná a bezcenná. I to, co se nevyhřívá v záři reflektorů, má smysl.
A toto místo, stejně jako tisíce dalších, doufám zůstane zapomenuté. Snad nepřijde žádný umělec s velkou touhou něco „vylepšit“. Snad případný turista bude skutečný turista, který přijde poznávat, ne si k obrazu svému přizpůsobovat.
Původní pojetí turistiky se vytrácí, stále víc se nahrazuje „atrakcemi zábavy“. Cíl je jediný – co nejrychleji si v unifikovaných kulisách komfortu vymýt mozek, a být zase lépe připravený pracovat. Přece nebudeme dělat něco, co nemá účel a proto smysl (to je ironie).
Po dešti ve slunci, Stříbrnice, 2017.
Starý sad, Stříbrnice, 2017.
Smraďavka, 2018.
V Napajedlích před vernisáží, 2017.
Starý sad, Stříbrnice, 2017.
Starý sad, 2018, Stříbrnice.
Starý sad, 2018, Stříbrnice.
